Facebook a nové profilové fotky
matyhouf

"Prostě krása...."

01


Geniální
matyhouf
Hans Zimmer - Andělé a démoni

Hraní na další školní rok
matyhouf
Co mě čeká v příštím školním roce.... **A-moll** (už jsem skoro čekal, že si sólo dlouho nezahraji...)

Duel Frost/Nixon - soundtrack
matyhouf

Jednou za nějakou dobu je příjemné narazit na zase nějaký excelentní soundtrack - tímto případem je soundtrack Hanse Zimmera - Duel Frost/Nixon. Dokonalá instrumentální hudba s politicky detektivní dokumentární náladou - mrazilo mě v zádech. Zimmer vzal pár základních témat, které po 45 minut rozvíjí do těch nejfantastičtějších skladeb - i opět je vidět, že má cit pro nástroje a umí je pro každé nové filmové téma dokonale vybrat. První skladba Watergate - Zimmer se opět chopil již velmi funkčního nápadu - tedy hudebně - používá zde pro naprosté "doladění" všech not, které zde mají význam notovou tercii, samozřejmě velmi pomalou - naznačuje nám přechod z "absolutního napětí" do extáze - zároveň do uklidnění. Každá nota v jakékoliv skladbě má svoje místo, řád, hodnotu a smysl - tady všechno klape jako v nejlepších švýcarských hodinách (a to po celou dobu skladby). Rychle odtrhávání smyčců dělá dojem jisté profesionality a zapůsobí na nás vždy, když to slyšíme. Zkrátka dokonalý efekt - detailně propracované a při poslechu si jen můžu vychutnávat to úžasné "klapání". Dojem dosahuje až pocitu mrazení v zádech - to doslova. Klavír je zatím slyšet jen z dálky - a to dělá člověku dobře. Další skladba (The Numbers) jen dokončí předchozí - a přitom nastupuje čas pro omšelé a tajuplné téma - v podání zdánlivě dunivého klavíru. Ve skladbě Hello, Good Evening and Welcome, která následuje celou situaci jistě oživí a to přímo ve stylu samotného Thomase Newmana - zkrátka kdybych to shrnul - tyto výrazové hudební prostředky vás pozvednou do jiného veselejšího světa. Klavír (mimochodem), který se zde poprvé objeví (v dalších částech samozřejmě také) perfektně podtrhuje záběr na kolena Rebecci Hall aneb spíše vyzdvihne její přítomnost na obraze (ve filmu v letadle). Další skladba - Pardon the Phlebitis - typické Zimmerovské stoupání - velmi efektní - zde rozhodně vyzní také, kupodivu více, než v "Temném rytíři". Z prázdna do naprostého "forte", prostě krása. To diváka (toto bude trochu abstraktnější) jakoby upozorní, že bude dále něco následovat - něco důležitého. Dále už se ale dočkáme jen opakování témat opakovaných buď stejně a nebo hlubšími nástroji - hlavně nižšími strunnými - to na mě udělalo velký doje, které zakončí skladba First Ideas - tichá, je zní cítit velké napětí. Co stojí ovšem za povšimnutí ze všeho nejvíc, je prostřední skladba - Beverly Hilton, v které se poprvé objeví - no... možná tomu ani nechci říkat motiv, spíše jen pár not, z kterých jsem jásal skladatelovou genialitou. Skladba začíná v podání cizokrajných miniaturních nástrojů (které už na oko zazněly minule) a postupně se rozrůstá do "bombastického krásného neuvěřitelného dech--beroucího partu houslí, který zaznívá a stupňuje do míru nebe pouze pár pouhých vteřin, ale stojí to za to! Zkrátka typický Zimmer se svou originalitou, jehož skladba má nádech ze sedmdesáti procent jeho vlastní látkou, z patnácti látkou Thomase Newmana (Americká krása!, dále třeba Vykoupení z věznice Shawshank!) a z patnácti procent autorů fantastických hororových thrillerů - třeba housle mi prostě připomínaly (ty v mé oblíbené části) hudební ukázku z filmu Saw - Hra o přežití, ale vlastně to nakonec ani není zas tak podstatné - Dobrá práce!...  

   


?

Log in